Vune Vanoc

Když noc, jak černý krystal, Se právě chtěla snést, V té chvíli k nám sem přistál Návštěvník tam z hvězd. Snad řízen tajnou silou Našel právě nás, Tu zvláštní hvězdu bílou, Byl tu sníh a mráz. Sbor zpíval jednu z koled, On ji naslouchal, Svou krásou začala bolet, Jak písně které znal. Vůně Vánoc vábí nás, Vůně Vánoc, žádná hráz. V té vzácné chvíli nejsi sám, Vůně Vánoc vábí, Pojď sem k nám. Náš poutník kráčel městem, Tím shonem vánočním, Každý dral se s prudkým gestem Vzít všechno bližním svým. Přítel z galaxií Se tísnil v tramvajích, Tam si říkal, jinak žijí, Než o čem zpívají. Pak tam stál potulný hráč, Co na mandolínu hrál, Hned se obraz lidských duší Trochu příznivější zdál. Vůně Vánoc vábí nás, Vůně Vánoc, žádná hráz. V té vzácné chvíli nejsi sám, Vůně Vánoc vábí, Pojď sem k nám. /Vůně Vánoc vábí nás,/ Vůně Vánoc, žádná hráz. V té vzácné chvíli nejsi sám, Vůně Vánoc vábí, Pojď sem k nám.