Za Horizontem

Za horizontem prázdných dní Jsou rána plná slz a noci studené Vzpomínky v čase poslední Když zboří pevnou tvrz, srdce je zlomené Záhon trní v sobě skrývá, slova jež do kůže vrývá Kapky krve na zápěstí, zvolna odkapává štěstí Za horizontem svědomí Stínohra na dlani směje se do očí Vzpomínky ledy prolomí Jsou krásou na hraní než klíčem otočí Ústa mlčí, pravdu znají, oči zradu schovávají, pohled jako rána bičem, tak bezcitný Tam v trní uschlé růže leží tak nevinně A kde kdo ptát se může, je pravda ve víně? Tam v trní uschlé růže tvář barvy popela A kde kdo ptát se může, proč tohle udělá? Ztrácí se mezi světy, bez zbytku věty Slova se ztrácí Za horizontem v povzdálí Bludiště plné zrcadel co cestu nenapoví Vzpomínky časem odvály Někdo je trním osázel a sochy nepromluví Ústa mlčí, pravdu znají, oči zradu schovávají, pohled jako rána bičem, tak bezcitný Tam v trní uschlé růže leží tak nevinně A kde kdo ptát se může, je pravda ve víně? Tam v trní uschlé růže tvář barvy popela A kde kdo ptát se může, proč tohle udělá? Tam v trní uschlé růže leží tak nevinně A kde kdo ptát se může, je pravda ve víně? Tam v trní uschlé růže tvář barvy popela A kde kdo ptát se může, proč tohle udělá? Proč tohle udělá?