Hraz

Stál tam na stráni dům, v něm židle a stůl, Pár kůží a krb, co dřevo z něj voní, S jarem, když máj rozdá barvy svý, Tu sosna krásná nad chajdou se skloní, A říčka, když stříbrným hávem se přikryje s ránem, Svý ahoj jí dáš a pak je tu den, Zazní údolím kytara tvá, ta píseň ráno uvítá, Svět s ním, svět s ním. Touláš se po lese, touláš a jenom tak bloumáš A koruny stromů tě uvítaj' rosou, Víš, že času je dost, to znáš, A možná potkáš někde dívku bosou, Po slůvkách, který se říkaj', po dnech něžných stisků Vás uvítá chajda a pak je tu den, Zazní údolím kytara tvá, ta píseň ráno uvítá, Svět s ním, svět s ním. Však náhle volání táhlé ti přeruší snění A oznámí všem: je poslední den, Voda zaplaví údolí, Sosnu, chajdu, pohled zabolí, Ta hráz je potřebná všem, však zabíjí den, Co nosil tě v náručí romantickém, Zazní údolím bolest tvá, ta bolest ráno uvítá, Svět s ním, svět s ním ...